Osud - 3. kapitola - Dost času do plesu..?

1. ledna 2012 v 19:15 | Briallen |  Kapitolovky
___3. kapitola - ,,Dost času do plesu..?"___

..... můj jediný a nejlepší kamarád Frederick. On je tak trochu homosexuál.
,,Ahoj Becky!" zařval a Darwin se schoval pod deku. Frederick držel v rukou tři obrovské krabice. Takže to bude dárek stejného typu, jako vždycky.
,,Máš narozeniny a tadyhle" - hodil krabice na postel a já zaúpěla bolestí a pod peřinou se chytila za nohu (on si toho očividně nevšiml) - ,,máš ode mě překvápko!" Opět z něj sálalo nadšení a mě to připomnělo včerejší bolest hlavy z Kim.
,,Díky, Fredy, ale takovou škodu si dělat nemusíš, vážně" zasmála jsem se. ,,Jen doufám, že to budou zase nějaké šaty? V mojí skříni začíná být nějak pusto a prázdno" hlas mi přetékal ironií. Na důkaz jsem vstala, přešla přes pokoj ke skříni a otevřela ji. To jsem ale neměla dělat, protože se na mě vysypalo asi padesát krabic s šaty uvnitř. Vzápětí jsem slyšela Fredyho, jak říká:
,,Becky? Becky, kde jsi?"
Zafuněla jsem zpod hromady a snažila jsem se vyškrábat na nohy. Když se mi to konečně povedlo, setkala jsem se s Fredyho uraženým pohledem.
,,Co jsem zase provedla?"
,,Tys tuhle krabici ještě ani nerozbalila???" zeptal se zhrozeným hlasem a ukázal na jednu z krabic, kterou měl na klíně. ,,Tu jsem ti donesl už před dvěma týdny, když jsem se za tebou stavil hodit řeč u kafe."
,,Já kafe nepiju a ty taky ne." upozornila jsem ho a šla se podívat na ty šaty v krabici. Byly krásné, sametové a měly u sebe dokonce i boty a doplňky, zkrátka všechno, co si na sebe můžete vzít najednou.
,,Jé, děkuji. Jsou krásné, Fredy."
,,Obleč si je." poručil. ,,Ne-ne, nejdřív se podívej, co jsem ti přinesl dnes." Nadšeně mi podal první krabici.

Zbytek dne uběhl jako voda. Frederick se asi zbláznil, protože k těm šatům mi dal i klobouky. Obrovské klobouky. Vypadala jsem v nich hůř než strašák do kapusty. Ale jemu se to očividně líbilo. V jednom z nich se téměř hodinu nakrucoval před zrcadlem a ptal se mě, jak vypadá. Já stála vedle něj v tom druhém klobouku a moc jsem se snažila tvářit se, že se mi to líbí. Myslela jsem, že by mohl mít kapánek lepší vkus. Jeho dobrý styl byl doposud jeden z důvodů, proč s ním vůbec kamarádím. Rozplýval se jako maminka nad svým novorozencem.
Z nějakého důvodu se jeho výraz změnil stejně rychle, jako když sfouknete svíčku. A takhle zněl jeho následující rozkaz: ,,Sundej to, je to strašné."

Fredy zůstane na mém zámku pár dní - do té Tobiasové svatby. Jestli bude chtít zůstat i potom, nebudu mít námitky. Stejně pak budu hodně osamělá, když Kim s Tobiasem odjedou a já tu zůstanu sama, jako královna svého království.
Když jsem se ten osudný den mého bratrance probudila (přibližně o půl dvanácté) a šla do jídelny, Kim kolem mě každou chvíli proběhla a pokaždé křičela něco jiného. Tady je pár příkladů:
,,Kde mám svou svatební kytici?" nebo ,,Kde jsou sakra moje boty?" nebo ,,Za pár hodin se vdávám a všechny služky jsou naprosto neschopné!!"
Zato Tobiase nebylo nikde vidět. Avšak mám dojem, že ho slyším v jeho pokoji mlátit hlavou o skříň. Chápu ho, taky jsem si tím prošla. A já? Já jsem naprosto v klidu, protože za a) to není moje svatba a za b) já tohle nikdy neprožiju, protože za c) žádnou svatbu nikdy mít nebudu, protože za d) ji nechci. Naprostá pohoda. A navíc jsem měla ještě spoustu času na přípravu. Na tu svatbu. Svatbu, co není moje. Mám to ale krásný život.
Tudíž jsem se krásně vyspala, pomalu snídala ve dvanáct hodin (oběd nebyl, protože já ho nechtěla a pochybuji, že by Kim nebo Tobias byli vůbec schopni pozřít jediné sousto, v takovém stresu) a užívala si duševní klid a uvolněnost. Blaženě jsem zavřela oči a s úsměvem křoupala čokoládovou sušenku.
Do jídelny přišel Fredy. Vypadal dokonale, jako vždy.
,,Kvůli tobě jsem vstával v deset hodin. Víš co to pro mě je? Tak brzy? O celou hodinu dříve, než obvykle!"
,,Vždyť je skoro půl jedné." objasnila jsem mu přesný čas nechápavým hlasem a se svraštěným obočím.
,,Myslel jsem včera." urazil se.
,,Aha, tak to mě moc mrzí, ale poslouchej: dnes už je ten candrbál, takže od zítra nevstáváme dřív, než v poledne, ano?"
,,To jsem mohl doteď, jenomže se musím taky upravit a to nějakou dobu trvá, což se o tobě říct nedá. Silně pochybuji, že ses za poslední týden viděla v zrcadle." To mě docela urazilo, dneska jsem se náhodou dokonce i česala. Nebo to bylo včera?
,,Tak to se moc omlouvám, ale já jsem čekala na tebe. Ty jsi odborník, tak jsem si myslela, že bys mi třeba mohl pomoct a něco se mnou udělat..."
,,No dobře, odpuštěno." zasmál se a pustil se do ovocného salátu. Jak snadno se dá obměkčit, to se mi hodí.

Pořád jsem byla naprosto v pohodě. Do plesu zbývaly tři hodiny a tak jsem ležela na posteli a zpívala si. Pěkně zvesela. Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku.... šel pes do lesa a potkal dlažební kostku... dlažební kostko kam jdeš? Já jdu do lesa..................šel pes.....

,,Becky! Vzbuď se!" zařval Frederick a ozvala se rána, jak dveře bouchly o stěnu.
,,Cože? Já nespím." Vymrštila jsem se na posteli a tou rychlostí se mi zamotala hlava a já spadla na zem.
,,Za hodinu začíná ten candrbál." oznámil mi přítel a sedl si ke mě na postel.
,,Doháje!" já asi vážně usnula! Doháje, doháje!!! ,,Co si mám obléknout? Co si mám obout? A co si mám SAKRA UDĚLAT S VLASAMA?!?"
,,Klídek, já už jsem hotov, pomůžu ti, jen se prosím uklidni."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.