LÁSKA...?

7. července 2016 v 20:43 | Briallen |  Briallen čtenářům :)
Co se to děje?
Lidé, kterým na sobě dřív tolik záleželo teď projdou kolem sebe bez jediného pohledu, bez pozdravu. Míjí se na ulici, narazí na sebe v obchodě, potkají se v parku, v kině... neřeknou si ani půl slova. Už jim to nestojí za to. Za jedinej pohled do očí. Jeden uvidí druhého a řekne si: "Proboha, to je on! Schovám se tady za ten nejbližší keř, a budu dělat, že su větev, třeba si mě nevšimne!"
Dělají, že se neznají.
Koukají do mobilu nebo předstírají, že telefonují, aby se nemohli cítit náhodou nějak nepříjemně.
Celá takhle věc je nepříjemná!

Kam se poděla ta láska?
Ta láska, o které se píše v knížkách.
Ta láska, o které se točí filmy.
Ta láska, která všechno vydrží.
Ta láska, která tu vždycky byla, už od stvoření světa.
Ta láska, na které jsme všichni závislí, jen si to nechceme přiznat.
Ta láska, na kterou všichni v skrytu duše čekáme.
Ta láska, která nás každý ráno zvedá z postele.
Ta láska, která nám pomáhá přežít každý den.
Ta láska, díky níž večer usínáme.
Ta láska, která nás nutí jít dál a dál a stále ji hledat.
Ta láska, která někde čeká na každého z nás a čeká, až ji najdeme.
Ta láska, která chce, abychom ji hledali.
Ta láska, která chce, abychom ji našli.
Ta láska, která chce být námi milována.
Ta láska, která chce milovat nás.
Kde je? Kde jen může být?

Chováme se k sobě jako svině. Jeden člověk ke druhému se chová hůř než ke zvířeti. Jako bychom se navzájem všichni strašně obtěžovali. Jako by byla otrava mluvit s druhým člověkem. "Aaaaa, co zas ten debil chce?? To mi nemůže dát se svýma problémama na chvíli pokoj?"
Ale proč?
Copak nejsme na světě jeden pro druhého?
Kdybychom tu neměli být pro ostatní, byl by na světě jeden jedinej člověk.
Ale nás je tady hodně.
Víc než hodně.
Nás je tady víc než dost.
A jsme tu od toho, abychom tu byli pro druhý lidi.
Já jsem tu pro tebe. A pro tebe. A pro tebe taky!
Pro všechny.
Chceš si promluvit? Jsem tady.
Chceš si popovídat? Jsem tady.
Chceš si vylít srdce? Jsem tady.
Chceš jen tak sedět, nic nedělat, sedět potichu, prostě jen sedět a dýchat? Jsem TADY.
Cokoliv chceš, jsem přímo tady.




LÁSKA.
Láska, která hory přenáší.
Láska, o které čteme v knížkách. Holka s klukem, žena s mužem, kteří se tak milují, že překonají všechno, doslova VŠECKO, co se mezi ně postaví.
Jeho nesnáší její rodina. No a co? Milujou se.
Ji nenávidí jeho kamarádi. No a co? Milujou se.
A spoustu dalších a dalších případů, kdy prostě láska vždycky vítězí.
Proč v tomto světě láska nevítězí? Kam se poděla? Kde se ztratila?
Copak už nemá sílu bojovat? Vyhrávat?

Když se o tom napsalo tolik knížek a natočilo tolik filmů, musí to být založeno na něčem skutečném. Na pravdě.
Chci tu lásku. Chci ji prožít, chci ji milovat jako ona bude milovat mě. Chci se z ní a s ní každý den radovat, smát se, být šťastná. Chci ji. Chci tu lásku. Chci se nechat touto láskou hýčkat a opečovávat a stejně tak chci pečovat já o ni. Tak moc bych si přála mít svůj vlastní milostný příběh, svoji love story, svůj námět na knížku. Svůj scénář k filmu. Chci se z toho štěstí z lásky zbláznit a tančit v bosá v dešti, zpívat na nejvyšší hoře světa, křičet uprostřed oceánu, radovat se a poskakovat na poušti. A to všecko jen díky lásce.
Myslíte si, že jsem blázen? "Ta holka je úplně tupá, co to tady píše za sračky, copak to někdo chce číst?"
A víte co, tak ať. Ano, jsem šílená.
Jsem šílená, protože chci svůj vlastní příběh, chci ho prožívat, chci se radovat každý den, chci svůj život a chci tuhle šílenou, podlou, krutou, nádhernou lásku, která na mě někde čeká, čeká, až ji najdu. Věřím tomu.
Protože kdybych tomu nevěřila, jakej by mělo tohle všechno smysl?
Jakej by měla smysl moje existence?
Jen počkej, lásko, já si tě najdu!

A vy běžte hledat taky!
A kdo jste ji už našli, moc vám to přeju a gratuluju Vám.
♥♥♥
s láskou
Briallen
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.