BAŽINA PRO SRDCE

4. srpna 2016 v 21:58 | Briallen |  Jednorázovky
BAŽINA PRO SRDCE


Nevim, proč to pořád zkouším.
Nevim, proč se pořád snažím.
Nevím, proč to pořád dělám, když jsem pak akorát zklamaná.
Nevim, proč se pořád tak trápím, když do toho pak akorát ještě víc zabředávám. Jsem v tom zabořená, jako v bahně. Jako v tekutým písku. Jako v bažině, ze které se nedá dostat ven a čím víc se člověk snaží, tím víc se potápí hlouběji a hlouběji, až se potopí úplně.

Já už nemůžu.
Já už takhle nemůžu pokračovat.
Moje srdce mě bolí a naříká, pláče nad každou myšlenkou, nad každou zmínkou, nad každým obrázkem v mé mysli.
Co dělat?
Jak utišit ten pláč?
Jak uklidnit tu paniku, tu hrůzu, ten strach, ten stres, ten smutek?
Jak zahnat ty obavy, starosti, pochybnosti?

Chci ho.
Potřebuji ho.
Mám ho ráda.
Moc.
Chci být s ním.
Chci být s ním navždycky.
Všecko jsem to viděla, celej můj život S NÍM.
A bylo to nádherný.
Dokonalý.
Povzbuzující.
Fascinující.

Tak moc o něj stojím, jako jsem ještě nikdy o nikoho nestála. Tak moc mi na něm záleží, jako mi ještě nikdy na nikom a na ničem nezáleželo.
Jediný, co si doopravdy přeju, je on.
Přeju si, aby byl šťastnej.
Přeju si, aby byl nejšťastnější na světě.
Přeju si, aby našel, co hledá.
Aby žil svůj život, aby si ho užíval, aby svůj čas trávil s lidmi, kteří ho milují. Kteří o něj stojí. Kteří ho budou vždy podporovat a povzbuzovat a milovat a kterým na něm záleží víc než na sobě. Víc než na čemkoli.
Tak jako mě.

Nejsem pro něj dost dobrá.
Neodsuzuju se, nezesměšňuju se, neponižuju se, ne že bych si nevěřila, ale jen konstatuju fakt.
Nejsem pro něj dost dobrá.
Nejsem dost chytrá.
Nejsem dost hubená.
Nemám zdravou čistou pěknou pleť.
Nemůžu jít mezi lidi bez make-upu.
Nejsem dost odvážná. Bojím se spousty věcí.
Neumím tančit, neumím hrát fotbal, neumím plynule francouzsky.

Snažím se být kvůli němu lepší.
Snažím se.
Hodně.
Zkrátka mi to nejde asi tak dobře, jak bych si přála. Jak jsem si představovala.

Zkrátka jsem uvězněná v této bažině. Je to bažina pro srdce. Pro moje srdce. Bažina ze srdcí pro srdce. Třeba se z toho někdy dostanu a třeba nikdy.
Ale tak jako každej člověk, co uvízl v bažině, budu i já nadále doufat, že se najde někdo, kdo přijde, prohrabe se houštím, prodere se kapradím, proplazí se lesem, přijde za mnou, chytí mě za ruce a vytáhne mě ven. Ven. Na svobodu.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.