DIVNÁ I.

25. října 2016 v 20:04 | Briallen |  Jednorázovky
DIVNÁ






Jsem divná.
Lidi si to o mě myslí, já se tak chovám, oblíkám, maluju, zkrátka ze mě ta divnost vyzařuje.
Myslela jsem si, že je to normální, chovat se k lidem hezky, pomoct jim, když to pořtebují, udělat něco pro druhé na úkor sama sebe. Udělat něco pro druhé prostě proto, že můžu. Udělat něco pro druhé, protože prostě chceš.
A proto jsem divná.
Jsem divná, protože když to najednou neudělám, protože mi to situace nedovoluje, protože su unavená, protože su nemocná, protože už jsem předtím slíbila něco jiného někomu jinýmu. Protože prostě najednou nemůžu. Ne že bych nechtěla, ale prostě nemůžu. Neudělám to, a jsem za mrchu.
Proč to takhle je?

V létě mi slunce vybělí vlasy.
V zimě mi vlasy automaticky tmavnou.
Jsem jako to zvíře, hranostaj. Jenom to mám opačně. Hranostaj je zvíře tělem podobné kuně nebo lasičce. V létě má hnědý kožich a konec ocasu černý. V zimě má kožich bílý, aby nebyl vidět ve sněhu. A konec ocasu černý.
Já, já sice nemám ocas, ale mám vlasy, které jsou v létě téměř bílé a v zimě tmavnou do špinavé blond až do světle hnědé.
Tak to je.
Jsem divná.
Mám divný vlasy.
Oblíkám se podle sebe.
Nechci nikoho kopírovat.
Když si dám šátek na hlavu, protože mám neumytý vlasy, udělám z toho styl. Když si dám conversky k sukni nebo k šatům, je to proto, protože to tak prostě chci a protože se mi to tak líbí. Ne proto, že doma nemám žádný baleríny, lodičky nebo sandále. Ne. Prostě ráda nosím tenisky k šatům.
Kill me.

Nejraději si čtu zalezlá pod peřinou, nebo klečím u postele s lokty opřenými o peřinu, jako bych se modlila, ale místo toho si čtu. Nebo kreslím. Miluju se koukat na filmy, miluju sjíždět jeden seriál v kuse několik dní, dokud neshlídnu všecky série. A až to všecko dokoukám, tak se znovu podívám na díly, který se mi líbily nejvíc.
Miluju, když se vrátím k oblíbeným úryvkům ve své oblíbené knížce.

Ráda lidi češu, vymýšlím jim na hlavě účesy. Mám ráda, když mi nechají volnou ruku, ať učešu co chci, Nikdy z toho nevyleze to, co si původně představuju, ale vždycky se mi to líbí.
Sama na sobě to neumím, proto jsem šťastná, když mě někdo jiný řekne: "Učešeš mě?" Moje třetí nejoblíbenější věta. Hned po: "Tady máš jídlo" a "Na, tady máš kreditku a běž si koupit další tenisky, máš jich málo."

Jsem divná, když si tohle všecko užívám?
Jsem divná, když se snažím, aby všechno fungovalo a abych se chovala tak, abych lidem neubližovala?
Ale ono je to trochu jinak.
Lidi ubližují mě. A já jsem ta divná, že mi to vadí, že bych chtěla slyšet vysvětlení.
Většinou nejsem naštvaná. Už ne. Už to nedělám. Už se nenaštvávám.
Teď jsem prostě jen zklamaná. Jsem z toho zklamaná a smutná. A jediný, co bych opravdu strašně moc ocenila, by bylo, kdyby za mnou ti lidi přišli a promluvili jsme si, aby mezi náma nebylo po zbytek života dusno.
Chápu.
Asi už to nikdy nebude jako dřív.
Asi náš vztah už nikdy nebude jako předtím, jako by se nic nestalo, protože stalo. STALO. A už je to poškozený, už je to poničený, to, co jsme mezi sebou měli.
Už to nikdy nebude jako dřív.
Ale.
Prostě bych byla ráda, aby se to nějak vyřešilo, abychom to probrali a já pochopila PROČ a mohli bychom přejít k tomu, že se budeme chovat aspoň trochu normálně.
Jestli ty lidi, kteří mi ublíží, nesnáším?
Ale kdepak.
Není to tak, že bych je nesnášela.
Jediný, co cítím, je zrada, zmatek a zklamání.
Ne, já je nemůžu nesnášet.
Nesnáším Hitlera. Nesnáším Stalina. Nesnáším nácky, hladomor, války, nesnáším, když si někdo záměrně ničí život, nesnáším, když někdo ničí život někomu jinýmu.
Ne, tyhle lidi já nesnášet nemůžu.
Tyhle lidi já jen nechápu a moc si přeju je pochopit. Moc si přeju pochopit, proč mě tak nesnáší, že mi ubližují. Co jsem jim udělala?
Ale odpověď je myslím jasná.
Nejsem jako oni.
Nejsem "normální".
Jsem divná.
Jsem to jenom já.
Ta divná.


Budu dělat co chci, ať jsem za to divná. No a co.
Ať si o mě lidi myslí, že jsem divná.
Protože su.
Su jiná, proto jsem divná.

Viděla jsem jedno video, kde si holka oholila obočí, aby si mohla domalovávat jakýkoliv chce. Udělala si růžový obočí a moc jí to slušelo.
Její přítel jí místo obočí namaloval žlutý fajfky značky Nike s černým rámováním.
Nakreslila si tam značku adidas.
Je jiná. Je super.

Chceš si obarvit vlasy? Tak to udělej! Chceš si oholit hlavu? Tak na co čekáš? Udělej jednou v životě to, co doopravdy chceš sám.
Chceš jít do práce/školy/obchodu/kostela se slipama na hlavě? Máš mou plnou podporu.
Obarvím si vlasy na jakoukoliv barvu budu chtít, nechám si obočí udělat na černo, i když jsem blondýna. Budu nosit žvýkačkově růžovou rtěnku, nebo červenou jako granátový jabko. Nebo fialovou jako levandule. Modrý řasy jako ocas mořských panen. Budu si dělat co chci.
Jsem to totiž já. Ne ty. Ne vy. Ne oni. Ne nikdo jiný. Jen já.
Jsem to já.
Jsem divná.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.