DIVNÁ II.

14. listopadu 2016 v 16:26 | Briallen |  Jednorázovky
DIVNÁ II.






Byla jednou jedna holka.
Měla kolem sebe okruh lidí, kterým říkala kamarádi. Také oni si říkali její kamarádi. Tvářili se jako kamarádi. Nejspíš se i (občas) jako kamarádi chovali.
Ta holka byla sice trošku jiná, každopádně byla úplně obyčejná. Byla jenom jiná než ostatní. Jinak se oblíkala, jinak se malovala, jinak se česala, jinak se chovala, jinak se vyjadřovala, jinak jedla, jinak spala, jinak pila (jakože nepila), bavily ji jiný věci, jiný filmy, jiný seriály, nechodila pařit, nerada se předváděla před lidma.

Možná proto, že byla jiná, začala všem ostatním připadat divná.
Najednou se z okruhu přátel stali jen známí. A ze známých se stali lidi, kteří si pořád brali do huby její jméno a celou ju zdrbali, kdykoliv se někde sešli. Teď už to chápeme, ona je prostě ZAJÍMAVÁ, kdežto oni jsou jen obyčejní, nudní, tuctoví a hlavně NORMÁLNÍ. Nic extra, nic zajímavýho, nic co by stálo za to se o tom bavit.
A proto se bavili o ní.

Jednoho dne jí tito údajně "přátelé" ublížili.
Hodně.
Nicméně si řekla: v pohodě, kašlu na to, odpustila jsem jim.
Každopádně najednou se dozvěděla o další věci, kterou provedli a která jí ublížila ještě trochu víc.
Ona se nad tím na chvilku pozastavila, mrzelo ji to, ale řekla si: Jo, dobře, už jsem to rozdejchala, odpustím jim. Co už. Chyby dělá každej.
Nojo.
Jenže to jim asi zjevně nestačilo.
Ublížili jí znova a znova a znova a znova, dokud neležela na zemi a i pak do ní ještě s radostí kopali a kopali a pak ji tam nechali ležet v kaluži všech těch nadávek a ponížení a hlavně v té břečce nepravdivostí, co o ní všude roztrubují.



KONEC Č.1)
Když se ta divná holka probudila, cítila se lehčí. Cítila se jakože vůbec nic necítí. Jakože se najednou všecko v pohodě. Vlastně ne v pohodě. Prostě něco takovýho jakože je jí tak nějak všecko jedno. Bylo jí to jedno. Otevřela oči a řekla si: Co už. Jdu dál, je to můj život, a tyhle lidi v něm nepotřebuju. Co mi do života dávají? Jen bolest, utrpení a pořád mě jen zraňují. Na tohle nemám čas ani nervy.
Zvedla se, odešla, tyto lidi odřízla a všecko jí bylo jedno.
A nejkrásnější na tom bylo, že jí bylo krásně.
Všecko jí bylo jedno.
Ty lidi jí byli u zadku.
Zbavila se břemene, které jí jen podkopávalo nohy.
A od té doby bylo všecko lepší.



KONEC Č.2)
Když se ta divná holka probudila, ucítila, že je něco jinak. Něco je jinak s ní. Že je na ní něco divnýho. Teda...DIVNĚJŠÍHO.
Nebyla sama sebou. Ale byla... lepší.
Měla nadpřirozený schopnosti.
Jak se to stalo, to nevím.
Třeba ji kousl radioaktivní pavouk.
Třeba ji polila žiravina, která ji ale nezabila, jen jí dodala nadpřirozenou sílu.
Třeba ji tak dlouho mučili, dokud prostě nezmutovala a nezískala nadpřirozenou sílu.
Třeba na ní testovali nějaký látky a ty jí dodali nadpřirozenou sílu.
Třeba vedle ní dopadl meteorit a ten jí dodal nadpřirozenou sílu.
To je jedno jak to bylo, to už nikdo neví.
Tak či tak, teď měla nadpřirozený schopnosti.
Doletěla (ano, uměla lítat, měla přece nadpřirozený schopnosti) k těm lidem, kteří jí jen ubližovali. Zrovna pořádali kolaudačku a bavili se nad tím, jak ji krásně zkopali a že už se z toho nevzpamatuje.
Doletěla tam a jednomu po druhým rozmačkala hlavu.
(Ano, vždyť měla nadpřirozený schopnosti.)
A byl klid.
Pak odletěla na Novej Zéland a spolu s Hobity tam žila šťastně až do smrti (haha, byla nesmrtelná, vždyť měla nadpřirozený schopnosti).
Nedávno mi od ní přišla pozvánka na svatbu.
Bere si Legolase.
Lucky bitch.



KONEC Č.3)
Když se ta divná holka probudila, na všecko se vysrala, sbalila si kufry a odstěhovala se do Narnie. Bydlí teď u pana Tumnuse a všecko je v nejlepším pořádku, protože, to musíme uznat všichni, kdo by nechtěl bydlet s panem Tumnusem.



KONEC Č.4)
Když se ta divná holka probudila, seděl u ní Petr Pan. Prosil ji, aby mu přišila stín, kterej mu pořád zdrhá. Přišila mu stín a on ji za to vzal do Země Nezemě. Ale ona, narozdíl od Wendy, tam zůstala a nikdy nezestárla. A Petr Pan byl šťastnej, protože tadleta divná holka mu nedala košem jako ta potvora Wendy a proto bylo všecko už navždycky dobrý.







Jde o to, že konec můžeš mít jakej chceš. Je to na tobě. Je to totiž tvůj příběh. Ty rozhoduješ, jak skončí.
Chcete vědět, co jsem si vybrala já?
No, momentálně šetřím na cestu na Novej Zéland (protože já nemám nadpřirozený schopnosti a proto tam nemůžu doletět) a u toho hledám cestu do Narnie. Nevím, koho miluju víc, jestli pana Tumnuse nebo Legolase.
Co zvládnu dřív - našetřit na cestu na Novej Zéland nebo najít cestu do Narnie - tam půjdu.
Pěknej den :)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.