KDYŽ

28. listopadu 2016 v 19:36 | Briallen |  Jednorázovky
KDYŽ





Pozn. autora: Pardon za vulgární výrazy. Někdy to prostě jinak vyjádřit nejde.



To je tak, když se ti nic nedaří.
Když se všecko podělává.
Když se podělá všecko na co šáhneš i na co nešáhneš.
Když je ti nanic.
Když chceš být sama, ale nemůžeš.
Když chceš bejt sama, ale nejseš.
Když chceš bejt sama, ale nikdo to nechápe, nikdo to nerezpektuje.
Když ti je tak smutno a úzko.
Když chceš strávit celej den v posteli a snikým nemluvit.
Když chceš strávit celej den spánkem.
Když nechceš na nic myslet, ale myslíš na všecko.
Když myslíš na všecko a uvědomuješ si, jak moc seš v prdeli.
Když si uvědomíš, jak moc je tvůj život ve sračkách.
Když ti dojde, že nevíš, jak z toho ven.
Když ti dojde, že nevíš jak dál.
Když ani nevíš, jestli vůbec CHCEŠ jít dál.
Když ti je všecko jedno.
Když ti není jedno vůbec nic.
Když nic nechceš řešit, ale stejně musíš řešit úplně všecko.
Když chceš, aby ti všichni dali pokoj.
Když ti nikdo nedá ani na chvíli pokoj.
Když už máš prostě chuť jen řvát a brečet a utéct pryč a přestěhovat se na druhej konec světa a ode všeho utýct a začít prostě novej život někde daleko daleko daleko ocaď, jen aby tam nebyl nikdo z tvýho momentálního okolí, aby tě nikdo neznal, aby nikdo nevěděl, kam jdeš a kdy se vrátíš.
Když nevíš, jestli se chceš vrátit.
Když se už nechceš vrátit.
Když furt doufáš, že to bude ráno lepší.
Když to ráno lepší není.
Když to není lepší nikdy.
Když už je ti z toho všeho fyzicky špatně.
Když už nemáš sílu na nic.
Když už to nedáváš.
Když se ti chce brečet, ale nejde ti to.
Když se ti chce řvát, ale nemůžeš.
Když to všechno dusíš v sobě.
Když se to v tobě pak najednou zlomí a ty už to neudržíš v sobě a v noci hystericky brečíš pod peřinou.
Když tě nikdo nikdy neslyší.
Když nikoho nezajímáš.
Když potřebuješ, aby tě někdo slyšel. Aspoň jednou.
Když na tebe vsichni kašlou.
Když ti všichni jen ubližujou.
Když máš pocit, že už neuděláš ani krok vpřed.
Když to chcou vrátit zpátky.
Když už to nejde vrátit zpátky.
Když se to snažíš vrátit zpátky.
Když si myslí, že to jde vrátit zpátky.
Když tě tlačí zpátky.
Když už nechceš.
Když chceš myslet sama na sebe, aspoň jednou, aspoň jednu nanosekundu v životě.
Když ti to všichni znemožňují.
Když chceš bejt samostatnej člověk s vlastním mozkem a vlastním názorem.
Když nemůžeš bejt samostatnej člověk s vlastním mozkem a vlastním názorem, protože v tobě vidí lidi problém.
Když v tobě vidí lidi problém.
Když tebou lidi manipulujou.
Když chceš bejt.
Když chceš bejt TY.


Když chceš bejt TY, najdi si někoho, kdo bude taky TEBE podporovat.
Kdo tebou nebude manipulovat, ani se o to snažit.
Kdo bude respektovat, že máš svůj mozek a svůj názor.
Kdo bude respektovat, že seš člověk, kterej se rozhoduje sám za sebe.
Kdo bude chápat tvoje vtipy.
Kdo bude podporovat tvoje vtipy.
Kdo bude dělat stejný vtipy.
Kdo se s tebou bude smát.
Kdo tě bude mít rád.
Kdo k tobě bude upřímnej. Vždycky a za všech okolností.
Kdo ti nebude lhát ani z milosti.
Kdo tě bude podporovat v tvých snech.
Kdo bude snít s tebou.
Kdo ti neřekne, že je to nemožný.
Kdo bude vymýšlet, jak by to bylo možný, kdyby to přece jenom bylo nemožný.
Kdo ti dovolí žít.
Kdo tě nechá žít.
Kdo bude žít na stejné vlně.
Kdo bude žít vedle tebe.
Kdo tě nechá dýchat.
Kdo na tebe bude myslet.
Kdo tě nebude nutit do věcí, do kterých nechceš.
Kdo bude respektovat tvoje NE.
Kdo ti nebude srát na hlavu.
Kdo tě nechá být.


Je to takhle: ne, nejsem žádnej filozof. Ne. Jsem jen holka, co chce bejt v životě šťastná.
Proč nejsem?
To já nevím.
Jsem zdravá.
Mám rodinu (rodiče, sourozence, kočku, slepice), všichni jsou zdraví, mám dům, mám domov, mám vlastní pokoj. Mám plno oblečení a tenisek, za který utrácím nejraději. Mám v pokoji rádio, který je boží. Mám hromadu knížek (který už se mě ani nevlezou do dvou knihoven, který mám v pokoji). Teď jsem si koupila nový tepláky.
Tak co mě chybí?
Proč nejsu šťastná?
Asi to, že je mě 20 a nemám nikoho vedle sebe. Myslím tím, VEDLE SEBE, jakože... no prostě někoho, s kým bych se cítila nejkrásněji na světě. S kým bych věřila, že je všecko možný. S kým bych chtěla každej večer usínat a vedle koho bych se chtěla každej den probouzet. S kým bych chtěla snídat a obědvat a večeřet a smát se a chodit na výlety a zpívat (i když to neumím) a tančit (i když to neumím) a vědět, že jsem JEHO a že on je MŮJ. A navždycky.
Možná mi chybí toto.
Možná mi chybí smysl života.
Pro každýho je smysl života něco jinýho (viz. článek SMYSL ŽIVOTA).
Pro mě je to asi láska. A štěstí.
Aha, kdybych měla tu lásku, byla bych šťastná. To spolu jaksi taksi souvisí.
Hele.
Jde o to.
Jo, koupím si nový Vansky a jo, JSEM ŠŤASTNÁ, v ten moment.
Jo, jsem šťastná, kdykoli si je na sebe dám a du do města mezi lidi.
Jo, su šťastná, když si je vyfotím a dám na instagram a mám tam třicet lajků (tož, ehm... nejsu náročná, třicet stačí).
Ale co.
Co to je.
Vždyť toto nemůže bejt pravý štěstí.
To mi nevykládejte.
Jo, byla bych mega šťastná, kdybych konečně našla cestu do té Narnie a našla pana Tumnuse. Jop.
Ale k tomu se jaksi nedostanu, nejsu ani blízko. Prostě cesta do Narnie... to bude asi ještě na dlouho.
Nemám nic.
Nemám už ani reálný kámoše.
Pár nereálných.
Reálný mám dva. Dva lidi, který mám ráda a kterým děkuju za každou vteřinu společnýho času (vy víte kdo jste ♥).
Dva kamarády?
Rly?
To fakt?
No tak, lidi, kažej z vás má víc.
Ale víte co je na tom nejvíc nejlepší?
Že už ani jiný kámoše nepotřebuju. A hlavně ani nechcu.
Jsem spokojená takhle.
Teda.
Spokojená.
To neznamená šťastná.
Nejsu šťastná.
Spokojená se dvěma kámošema jo.
Chci bejt šťastná.

Já a moje Tragédka č. 2, Veramirka. No, ta prožívá něco podobnýho. Jde o to, že jsme tak stejný, až je to trošičku strašidelný. Co už.
Každej máme něco.
My máme jedna druhou.
A to nás asi tak nějak drží nad vodou.
Přece jenom, každej potřebuje někoho, s kým by se smál každé kravině, před kterým by se nemusel stydět za to, co říká, nebo se hlídat, aby náhodou neřekl něco hnusnýho nebo nevhodnýho. Můžeš říct co chceš a je to v pohodě. Veramirka chápe mě, já chápu ji.
Chápeme se.

Kdy jsem byla naposledy šťastná?
V Olomouci (viz. článek TRAGÉDKY NA TRIPU). Přece jenom... 23, to nepochopíš ani za nic.
A na koncertě Sebastiana, s mou druhou kámoškou. Naprosto boží osobou, kterou miluju.

Lidi, milujte.
Serte na to, že vás lidi nemilujou.
Vy je milujte.
To je asi zabije nejvíc.
Kámo, zabíjet. To bych ráda. Zabíjet láskou. Tyvole! LoveKiller. Kdo je víc? Zabiják láskou.
Kdo je víc?
Ty?
Ty?
Nebo ty?
Leda hovno.
Zabiják láskou.
Luxus.
Oukej, ode dneška.
Teda, respektive od zítra, dneska už to nedám.
Od zítra budu zabiják láskou.
A nekraďte mi to, hňupi.
Moje!
Autorský práva!!!!!!

Nic. Hele, lidi, depka je svině.
Někteří sou v háji.
Já su v prdeli.
A kde jste vy?
Napište mi to dolů do komentářů.
:DDDDDDDD
kecám.
Moc sleduju youtubery.

Mějte se.
čuuuuus

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.