ŽASNU

18. listopadu 2016 v 16:36 | Briallen |  Jednorázovky
ŽASNU






Žasnu... to možná není to správný slovo. Spíš jakože se nepřestávám divit. Nepřestává mě to udivovat, nepřestávám nad tím kroutit hlavou.

ŽASNU nad tím, jak se v dnešní době chovají lidi k sobě navzájem. Nadávají si, mlátí se, lžou si, ubližujou si. Není to dobrý. Prostě není. Vsichni jsme lidi, jsme v tom spolu, měli bychom se k sobě taky podle toho chovat.

ŽASNU nad tím, jak jsou lidé sobečtí. Jak jsou nepřející a nenechavý. Je tohle normální? Když si všichni o sobě myslí, jak jsou skvělí a hlavně NORMÁLNÍ, tak proč se tak taky nechovají? Já si o sobě nemyslím, že jsem normální. Protože vím, že nejsem. Ale abych pravdu řekla - a to se tady nesnažím nějak povyšovat, to rozhodně ne - chovám se líp než lidi, kteří opravdově věří, že jsou normální. Nebo dokonce že jsou lepší než ostatní. Já, ta divná, divná holka, divná osoba, neskutečně divnej člověk, se snažím chovat jak nejlíp umím. A co ti normální? Ti, kteří o sobě tvrdí, jak jsou super, skvělí, lepší než ostatní? Stačí málo. Stačí, aby se všichni lidi snažili chovat, jak nejlíp umí. A když toto budou dělat, máme vyhráno. Svět je zachráněn.

ŽASNU nad tím, jak málo lidi v dnešní době milují. Jak málo je lásky v manželství, ve vztahu mezi milenci, ve vztahu mezi zamilovanými, ve vztahu rodiče a dítěte, ve vztahu kamarádů. Je vidět tak málo lásky, a přitom je jí tolik, co může být rozdávána mezi lidi a nic to nikoho nestojí. Možná to je moje vina, že to takhle vidím. Možná jsem vždycky dávala tolik lásky a přišlo mi to normální, přišlo mi to správný, že jsem si nestačila všimnout, že jsem si prostě a jednoduše neuvědomovala, jak málo té lásky dávají ostatní lidi.
Dokud jsem se jednoho krásného dne nespálila a nedoplatila jsem na to.
Ale to je mi jedno.
Já budu dávat ostatním tolik lásky, kolik chci, a je mi jedno, že oni sami nejsou schopní, nejsou fyzicky ani psychivky schopní dávat té lásky víc. To už je jejich problém, ne můj. Já dokážu dát tolik lásky, že kdyby láska napájela elektřinu na všech devíti planetách naší sluneční soustavy (ano, počítám tam i Pluto, pořád, vždycky, je to taky planeta, lidi!), světla nikdy nezhasnou.

ŽASNU nad tím, kdy potkám člověka, kterej udělá něco pro ostatní. Kterej udělá něco prostě nezištně, jen tak, protože se mu chce, prostě se mu chce udělat něco hezkýho i pro někoho jinýho než jen PRO SEBE, a tak to udělá. A když někoho takovýho potkám, nepřestávám se divit a nepřestávám se usmívat, protože jsem právě potkala vzácný exemplář.

ŽASNU nad tím, že kdykoliv člověk hrozně spěchá a hrozně rychle někde potřebuje být, všecko se mu od rána mrví a mrví. Všecko. Nejdřív se třeba rozbije fén, když si nutně potřebuje vyfénovat vlasy. Pak nemůžete najít mobil, bez kterýho z domu prostě nemůžete. Tak sháníte další věci, který potřebujete, jako jsou klíče, peněženka, kapesníky, hážete to do kabelky, nakonec najdete mobil, kterej byl celou dobu v kapse. Nestihnete autobus, protože jel o dvě minuty dřív. Čekáte na další, kterej jede pro změnu o deset minut později. Proč prostě. Proč zrovna dneska, když potřebujete někde být přesně na čas, a to hodně rychle.

ŽASNU nad tím, když vidím dva lidi, kteří se milují a chovají se k sobě jako k tomu nejvzácnějšímu pokladu na světě.

ŽASNU nad tím, když člověk dělá to co ho baví, celej život. A prostě si dělá co chce a vychází mu to, miluje to, všecko je super, prostě dělá to, co sám CHCE a je nejšťastnější.

ŽASNU nad tím, když si ze sebe člověk umí udělat srandu.

ŽASNU nad tím, když je člověk sám se sebou spokojenej. A když je člověk spokojenej s tím co má, nic nepotřebuje, všecko je v pohodě a je zkrátka ŠŤASTNEJ. Protože to je všecko, co já v životě chci.

ŽASNU nad tím, když spolu kamarádky ze školy vydrží celý život a schází se i v šedesáti a nakonec se potkají v jednom domově důchodců.

ŽASNU nad tím, že mě moje dvě kamarádky mají rády a berou mě přesně takovou, jaká jsem, a nejvíc žasnu nad tím, že chápou můj humor a moje vtipy a upřímně se tomu smějou. A holky - nápodobně!

ŽASNU nad tím, že tyhlety dvě moje kamarádky se neznají, nikdy spolu nemluvily, jsou úplně jiné, jedna je vysoká, jedna je malinká, každá jiná, ale přesto si tak nějak takovým zvláštním způsobem na dálku rozumí.

ŽASNU nad tím, že já i obě tyhle kamarádky máme pokoj se střešním oknem. Já i ta i tamta. Všecky tři máme pokoj se střešním oknem.
Náhoda?
Nemyslím si.

ŽASNU nad tím, že já i obě tyhle kamarádky máme rády kočky. Milujeme kočky. Kočičky. Čičinky. Ňunínky. Mazlíčky. Miláčky. Milujeme kočky a máme kočky. Já jednu, tamta dvě a tamta tři.
Náhoda?
Nemyslím si.

Ale nejvíc
opravdu
NEJVÍC
NEJVÍC!!!!
NEJVÍC!!!!!!
nejvíc ŽASNU
ŽŽŽŽŽAAAAAASSSSSSSNNNNNNUUUUUU
Ž.A.S.N.U.
ŽASNU
žasnu
nad tím, že v Olomouci mají celodenní jízdenku za 23 korun. Jako nepochopím. 24 hodin můžeš jezdit po celé Olomouci, CELÉ OLOMOUCI ZA 23 KORUN!!!!!!!
NE.
Ne.
Nepochopím.
Nikdy.
Never.
Ever.
Nikdy prostě.
Ne.
Nechápačka.
....
prostě ne







 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.