CO CHCEŠ

2. ledna 2018 v 16:39 | Briallen |  Jednorázovky
CO CHCEŠ TY






Tak dobře.
Jdu si ještě udělat hrnek kakaa a jdu psát.
Chceš taky?
.....jo...aha. Tak nic.



Mezitím, co se mě stáhnou tři díly Batmana, napíšu tady pár slov.
Nechápu.
Nechápu tebe, nechápu sebe, nechápu celou tuhle situaci a celej ten svět, kterej tu je okolo nás, já prostě nevím, fakt, doprčič, fakt kurňa nevím, co si mám o tomto všem myslet.
Jsme od sebe nějakých pár set kilometrů. Cca půl světa.
Okej.
První zádrhel.
Momentálně je zima.
Druhý zádrhel, díky kterému se nedá jen tak každej víkend cestovat tam a zpátky, protože v zimě je to fakt příšerný. Věř mi, byla jsem tam, jela jsem v zimě tím zpropadeným autobusem a taky pak těma všema vlakama a bylo to příšerný.
Celou cestu tam jsem se modlila, abys mi napsal a celou cestu zpátky jsme se hádali, protože jsem ti nenapsala já.
Hádat se s člověkem, kterýho mám tak strašně ráda, když jsem nespala 46 hodin, to fakt není příjemný.
Takže cesta top.
Skvělý zážitek.

Furt si představuju, jaký by to asi bylo, kdybychom se tenkrát fakt viděli. Vymýšlím si scénáře, jak by to bylo děsně romantický a úžasný, ale taky mám v hlavě hodně trapných představ o rozpačitým a fakt ponižujícím setkání.
Pro oba.
Pro mě víc, protože já si všecko hrozně beru, teda aspoň pokud jde o takovýdle věci. Věci, který mi nejsou jedno.

A teď - já.
Absolutní degen, kterýmu stačí vidět tvoje jméno na mobilu a usmívá se jak úplnej psychopat.
Hned ti řeknu čím to je. Je to tebou.
Je to pravda, holky se zamilujou kvůli tomu, co slyší, kluci se zamilujou kvůli tomu, co vidí.
A když mi píšeš a říkáš tak krásný věci, jak mám zůstat klidná? Hm?
Jednou mi píšeš něco tak krásnýho, že se mě tím úsměvem skoro roztrhne pusa.
Podruhé mi píšeš takový věci, díky kterým se fakt červenám, mám husí kůži a dostanu mírně hysterický záchvat smíchu.
Ne, teď si dělám srandu, nečervenám se. Možná kdybys mi to říkal přímo do ucha a seděl při tom vedle mě, jo, to bych se asi fakt červenala. Ale takto neeeeeee, vůbeeeeec.
Okej, dost.
Su úplně klidná.
Proč to neumím brát s nadhledem?
Ty to bereš s nadhledem, že? Že tě tak nedostanu, jako ty mě.
Víš co ale, bude to tím, že já nejsu žádná taková ta která by toto říkala každýmu jen tak na potkání.
Takový věci, který píšu tobě, neříkám jen tak někomu, kdo se mě prostě líbí.
Furt si tak nějak troufám věřit a doufat, že mezi náma je to přece jen něco jinýho.
Jenomže, jak by mohlo?
Vždyť jsme se viděli jednou v životě.
Vždyť jsme se nikdy ani pořádně neobjali.
Vždyť jsme se spolu ani nebavili tváří v tvář.
Nechápu.
Fakt všecky ty věci myslíš vážně? Jako dobře, něco (co se tu nesluší zmiňovat, nevim jestli tento blog nečtou děti) je asi pravděpodobně jen sranda.
Ale přece nemůže být myšleno jako vtip úplně všecko...?

Nevím, jestli su sama tak naivní, nebo jestli ty to s holkama prostě jen fakt tak dobře umíš, že víš, co máš říct, aby se cítily výjimečně a jedinečně a přitom si s nima jen hraješ.
Hraješ si se mnou?
Nebo co.
Doprkna, musím fakt všecko vědět tak jistě?
Musím mít prostě ve všem jasno?
Proč si něco nemůžu nechat otevřený, jakože se to prostě dozvím časem, až na to přijde ten správnej čas.
Asi nejsu takovejdle typ člověka.
Chcu mít v životě nějakou jistotu.
Ale jak bys to třeba ty mohl vědět jistě, když mě třeba uvidíš a všecko tady to se změní v prach.
Uvidíš mě a budeš si přát, abys mi takovýdle věci nevykládal ani ze srandy, budeš to všecko chtít vzít zpátky.
Já teda si nemyslím, že su špatnej člověk.
Já se nijak neponižuju. Su zdravě sebevědomá holka, cítím se v pohodě ve svým těle a líbím se sama sobě.
Ale to neznamená, že su kdovíjak fascinující, strhujícně nádherná nebo tak něco.

Těšíš se na léto?
Já teda mega.

Tak jo, Temný rytíř je dostahovaný, kakao vypité, takže já budu končit.
Nemám k tomu moc co říct už.
Přála bych si, abys to myslel vážně.

Tvoje
B.


Jo a PS: Mám na sobě mikinu s Batmanem a brýle (a jdu hrát na kytaru).
Pá puso.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.