PSEUDOŽIVOT V.

21. února 2018 v 19:12 | Briallen |  Jednorázovky
PSEUDOŽIVOT V.






Poznámka autora: Jména jsou pozměněna. Také je tu převeliké množství sprostých a neslušných výrazů. Neomlouvám se za to.





Je jí to jedno. Všem je to jedno. Nikdo tu nedělá svou práci, jen já. Jen já, jediná.
Katka měla mít celý týden odpolední směnu, tzv. konečnou, kdy tu zůstane do 16:15 a zamyká školku.
Hodila to na mě.
Prý od pondělí do středy JENOM, že se jí to NEHODÍ.
Jak jako nehodí?? Nehodí se jí pracovat ve své vlastní pracovní době??? WTF. Jak jako.
Eva (šéf) je nemocná celý týden. Tento týden tu měla být se mnou ve třídě, od rána do 10ti nebo 10:30, dokud by nepřišla Katka. Ale Eva je nemocná. A PRÝ tudle posranou pracovní dobu vymyslela ona, ale nedivila bych se, kdyby na ní Katka trochu zapracovala a tuhle variantu jí navrhla.
To ona umí. Zpracovává lidi tak, aby udělali, co chce ona a co vyhovuje jí samotné.
Takže já budu mít pondělí až středa do 16:15.
Katka říká: "Eva chtěla, abys tu byla od devíti, ale JÁ jsem jí řekla, že přijedeš až na 9:30, že je to zbytečný."
Říká to takovým způsobem, abych jí byla vděčná, že pro mě něco udělala.
Nejsu jí vděčná ani HOVNO!
Vždycky, když měla být se mnou ráno Eva, ale šla třeba na seminář nebo prostě NĚKAM, tak řekla: "Barča to tady zvládne sama, žejo?"
A jo, kurva, zvládala jsem to v pohodě sama, dokud okolo desáté nepřišla Katka.
A NAJEDNOU tady sama bejt nemůžu?
Važně?
WTF.
V pondělí Katka od té doby, co jsem přišla, lítala po všech čertech, že musí pro Evu zařídit plno věcí, nechala mě samotnou ve třídě a vůbec to jako nevadilo!!!???!!!
Celou dobu.
Musí něco zařídit pro Evu PRÝ. Aha.
Eva je doma, válí se v posteli a s mobilem u ucha kolem sebe šíří instrukce, co kdo má dělat a co všecko potřebuje.
Super.
Odpoledne mi Katka přivede děcka ve 14:30, ale má je vodit až v 15:00, když nejdřív tak ve 14:50.
Že prý musí valit na poštu, protože Eva to po ní chce.
Pošta zavírá v 17 hodin kurva.
O CO TADY SAKRA JDE!
Jdu pěšky z práce, abych se uklidnila.

Úterý je úplně stejný.
Jakmile vejdu do třídy, lítá Katka všude možně, visí na mobilu a dělá si co chce, mě nechává samotnou ve třídě, ve které ale sama bejt NEMŮŽU, původně. Takže co kurva.
Ona řeší píčoviny všude možně, jen aby byla pryč od děcek.
Hraje si na důležitou.
Když tu není Eva, kraluje tu Katka.
Paráda.
Miluju to.
(Ne.)
Dělá si co chce a my jí nemůžeme říct ani půl slova, protože má plnou hubu keců na svou obhajobu. Má důvody, proč dělá to, co dělá.
Pak přišla a říka: "Tak už jsem zase tady." a směje se svýmu vtipu. Odvrátím se od ní.
Jak jako ZASE??
Ona tady někdy byla?
Není tu nikdy.
Sakra.
Začínám toho mít pokrk. Na zahradě stojím jinde, nechcu se s ní bavit. Nechcu se bavit s nikým. Chcu bejt doma v posteli a spát a spát a spát a nechte mě už všichni na pokoji.
Jo a taky mám důvod, proč stojím vepředu na dvoře, kdežto ona s kolegyní stojí vzadu na zahradě, tlachají a nevšímaj si dětí kolem sebe.
Já tu stojím, vepředu, protože tady jsou taky děti, pokud jste si toho nevšimli!!! Tady jsou taky děti, na který někdo musí dávat pozor.
Po obědě se mě ptá, jestli zapisuju do třídnice taky ráno, nebo jak.
Říkám jí, že zapisuju odpoledne.
Dyť su tady kurva celý odpoledne, kdežto ráno jen 2 a půl hodiny, sakrapes!
Ona, že se půjde zeptat kolegyně, jestli má teda vůbec něco psát, a odejde.
Jasně, má psát dopoledne do třídnice, kurva!
Nedá mi to, su nasraná a chcu jí to vmést do ksichtu.
Přečtu děckám pohádku, O Pejskovi a kočičce, jak si myli podlahu.
Pak vezmu třádnici a jdu za ní.
Narazím na ni ve dveřích, že šla zrovna za mnou.
Co ještě chce po mě. Mou duši? Smlouvu podepsanou vlastní krví? Doprdele.
Prý jí psal její syn, že přijede v pátek odpoledne, on totiž nevěděl, že má jinak pracovní dobu, do 16:15, tak se mě jde zeptat, že bych tady v pátek byla zas do 16:15, aby ona mohla za synem.
Pardon, asi špatně slyším.
Jejímu synovi táhne doprdele sakra na 30.
Není to žádný malý ubulený děcko.
Proč by nemohla říct, ať přijede později?
Proč?
Takže si to zrekapitulujem:
Po - St → odpolední ZA NI, protože se JÍ TO NEHODÍ.
Čt → to půjdeme normálně, takže já budu mít svou vlastní směnu, od 8 do 15:15, protože ONA musí jít k doktorovi, takže tu NAJEDNOU MŮŽU BEJT SAMA, a navíc je divadlo, takže to stejně NEVADÍ a MĚLO BY TO BÝT V POHODĚ.
Aha.
Pá → zase jdu ZA NI do 16:15, protože ona není schopná říct svýmu dospělýmu synovi, že bude o hodinu dýl v práci.
DOPIČI.

Vrátím se do třídy, děcka relativně odpočívají, protože všichni zlobiví jsou pryč.
Terezka jde na záchod.
Zpívá si u toho.
Po chvíli na mě začne volat, že chce utřít zadek (v pohodě, moje práce, jednou budu mít svoje vlastní děti a tohleto mi fakt nevadí, su typická domácí puťka, pokud to chcete vědět, vařím, uklízím, utírám dětem zadky).
Nejdřív to neslyším, protože si celou dobu zpívá a tak to neregistruju.
Pak jsem šla za ní a uviděla Annu, uklízečku, která vytírala podlahu v šatně.
Chvíli jsem stála a zírala na ni, byla ke mě zády, nikdy v životě takhle pečlivě nic nevytírala, vždycky to odflákne za dvě minuty a nesere se s tím. Ale teď?
Teď vytírala jeden zkurvenej centimetr po centimetru, tak strašně pomalu, jako nikdy. Aby nemusela za Terezkou.
Takže ji tam raději nechá hulákat, jen aby to nemusela dělat ona, je jako hluchá a je jí to u zadku.
PROČ TAM JAKO SAKRA NEŠLA, KDYŽ JE OD NÍ DVA METRY, SLYŠELA JI CELOU DOBU VOLAT A NAVÍC JE TO SAKRA UKLÍZEČKA, TAKŽE NA SRAČKY MUSÍ BEJT ZVYKLÁ!?!?
To jako neumí utřít zadek malýmu děcku?
Supr.
Boží.
Katka přivedla děcka v 14:25. Taky mi přinesla flashku s hodnocením třídy, kterou jsem jí dávala před měsícem. Prý čekala, až Eva přinese noťas.
Aha, její dva synové jsou počítačoví maniaci. Ona nemá kompl doma?
Je to k smíchu.
A odešla, jen tak.
Šla jsem pěšky z práce. Bylo mi jedno, že mě za pět minut jede autobus a že sakra doprdele mrzne jak v severním Rusku.
Šla jsem pěšky, do uší si pustila písničky, už ani nevím, co to bylo, byla jsem nasraná a nevnímala nic, prostě jsem šla a dupala jsem, chtěla jsem to ze sebe nějak dostat. V očích mě pálily vzteklý a smutný slzy, nenohla jsem pořádně dýchat, byla jsem tak strašně naštvaná, zatínala jsem zmrzlý pěsti (rukavice jsem nechala ve školce na topení), zarývala nehty do dlaně, byla jsem tak mimo. Prostě jsem šla a zuřila jsem. Sem tam jsem se zastavila a vzteky dupala do země, rozkopávala jsem hromady sněhu, který jsem po cestě potkala, kopala jsem do šutrů, vrčela jsem a křičela.
Křičela jsem v prázdným prostoru, na silnici mezi poli.
"Doprdele!!!!"
Byla jsem hysterická.
"Kurvaaaa!"
"Zasraná práce!"
"Dopiči!"
Pak jsem si vzpomněla na ten song. Z mobilu jsem ho vymazala, protože mě sral, ale teď jsem umírala touhou si ho pustit a řvát: "Choďte všeci dopiče!!!"
Tak jsem to aspoň vyřvávala na holé pole, kde mě absolutně nikdo neslyšel, ale bylo to mířeno pro všechny čůráky světa.
Šla jsem a mlátila jsem kolem sebe. Kopala do věcí.
Přemýšlela jsem dost vážně nad tím, že pojedu do Brna do nějaké posilovny, do nějakýho fitness, najdu si tam boxovací pytel a všecko ze sebe vymlátím. Normálně že budu mlátit do pytle jak splašená a třeba mě to uklidní. Fakt jsem nad tím uvažovala.
Pak jsem to zavrhla, když jsem si představila ty nabušené týpky, ty trenéry, kteří mě budou chtít učit správnou techniku a všecky pičoviny s tím spojené.
Nechcu správnou techniku, chcu se zese dostat ten vztek, abych neskočila pod auto a neukončila to.
Jo, ta cesta vede po silnici. Prostě po kraji silnice jdu dom z práce, kapišto.
Pak už jsem nemohla nic. Neměla jsem sílu. Šla jsem po paměti, protože jsem neviděla, moje oči byly plné slz, držely se tam, jak kdyby zamrzly.
Neviděla jsem nic.
Došla jsem domů a brečela. A snažila se zas najít svůj dech a nasát do sebe nějakej vzduch, abych nezkolabovala.


Ve středu.
Stejná písnička.
Přijdu, Katka jde řešit sračky pryč ze třídy.
Když jdeme ven, pochoduju po dvoře sem a tam a nezastavím se, nikdy, abych se s nima nemusela bavit. Vymluvím se na to, že je mi zima a potřebuju se hejbat.
Chtějí ze mě vydolovat nějaký informačky o hledání bytu (jo, hledám byt), ale pak si ze mě začali dělat prdel, tak jsem jim řekla, že jim nic říkat nebudu. Myslí si, že je to sranda, ale já to myslím kurva vážně.
Pochoduju sem a tam a nezastavím se, dokud nejdeme zpátky.
Odpoledne mi Katka přivede děcka 14:15.
Naseru se.
Kouknu se významně na hodiny a pak na ni a řeknu: Nejdete nějak brzo?
Ona, čumí na mě: Tak máme ještě chvilku počkat?
Já nic. Kurvafix.
Jakože sorry, ale asi jí neřeknu: Hele, vraťte se zpátky sakra, nechcu vás tady tak brzo.
Přivede mě děcka a pak si myslí, že ju pošlu zpátky?
A pak odejde.
Neřekne nic.
Prostě je najednou pryč.
Díky za info.
Šla jsem zas pěšky z práce, protože mi bylo zle. Chtěla jsem se uklidnit. Šla jsem, byla větší zima než ty dny předtím, proti mě fučel hnusný vítr. Ledový. Zákeřný.
Lezl mi pod budnu a já jsem se třásla jak ratlík, vysušené rty a mokré oči.

KONČÍM.
Prostě končím...
B.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.