ALKOHOL

9. března 2018 v 20:18 | Briallen |  Jednorázovky
ALKOHOL






Co na tohle téma říct?
Nejsu v tomhle oboru žádný expert, nemám zrovna moc zkušeností a navíc jsem se tomu vždycky snažila vyhnout.
Bylo mi 19 a byla jsem na sebe pyšná, že jsem se pořád mohla chlubit tím, že jsem za celý život nepila a co se týče cigaret, to svinstvo jsem ani nevzala do ruky.
Pak přišel maturitní večírek a spolužačka, že mě zve na vodku, zaplatila hruškovou a dala mi sklinku, ať si ťuknem.
Nebudu vám říkat, jak hnusný to bylo pro holku, která v životě nebyla na žádné párty, ani jednou na diskotéce nebo nějaké vesnické zábavě, na které moje spolužačky chodily během celé střední školy. Vykládaly pak ve třídě historky, jak se tam v té hospodě střískaly, jak tam udělaly to a tam zas ono, jak tamta zvracela do křoví nebo támhleta čůrala za kontejnerama. Když jsem to všecko poslouchala, nechtěla jsem to nikdy zažít. Nikdy.
Nikdy jsem dokonce nepila ani žádné ovocné pivo. Prostě mě to nelákalo a když si mamka dávala grepový Radler, ochutnala jsem a stačilo.

Jela jsem s kamarádkou, s mou nejlepší kamarádkou, mou jedinou pravou kamarádkou, kterou nade všecko zbožňuju, do Chorvatska. Na dovolenou, léto 2017. Bylo mi 21 a pořád ještě jsem neměla žádné opravdové zkušenosti s alkoholem. Proč taky? Vždyť jsem to nepotřebovala. Vezly jsme si sebou vodku. Že si dáme s džusem.
No, daly jsme si, ale byla to hrůza, vypila jsem sklinku a hned to zapila džusem, říkala jsem si, proč to lidi pijou.. to fakt někomu jakože doopravdy chutná? Nechápala jsem. Jak tohle někdo může dělat každý víkend, někde pařit a chlastat a chlastat. K čemu je to dobré?
Pak, v srpnu toho léta, jsme jeli za kámošema na Slovensko. Oni tam opravdu mají obchod, který vypadá jak sklad, plný jen samého alkoholu. Stavili jsme se tam a oni, co chceme pit. Prej rum. Vzali rumu, opravdu hodně. Tyvole.
A večer, vlastně už od čtyř odpoledne, jsme tak nějak začali pít. Rum, kofola, po dvou panácích rumu jsem si to pak lila do té kofoly, protože se to nedalo. Byla jsem ze sebe hrozně zklamaná, protože rum přece pijou piráti, já jsem si hrozně přála být pirát, vždyť je to skvělý, drsňácký, náušnice v uchu a šátek na hlavě, vlasy slepený mořskou vodou, roztrhaný cool hadry a pistole u pasu. Nebo šavle, to by bylo úžasný.
Byla jsem tak zklamaná, že mě nechutná rum, vždyť to je prostě pirátský pití, achjo. Lila jsem si to do kofoly a vždycky to rychle vypila, protože jsem si říkala, že čím rychleji to vypiju, tím rychleji budu mít pokoj. Tak su blbá? Když jsem měla prázdnou sklinku, dolilo se to dalším pitím. Všichni ostatní byli v pohodě, páč byli naprosto zvyklí pít, zatímco já jsem seděla na židli, hlavu jsem nemohla zvednout z opěrátka, protože mi nedržela na krku, padala, neudržela jsem ju vzpříma. Tak jsem tam seděla, opřená, mimo, sledovala kámoše jak se baví a snažila se nechat oči otevřený a taky v klidu, protože jsem měla pocit, jako by mě těkaly sem a tam, neschopny zaostřit se na jednu konkrétní věc.
A nakonec?
Nakonec to bylo tak, že jsem pak zůstala jediná natolik "v pohodě", že jsem se zvládla vysprchovat, oblíct do pyžama a zůstat stát rovně, chodit rovně, mluvit souvisle a srozumitelně.
To by bylo.

Jenomže to byl teprve první takový větší zážitek.
Teď tu máme další, o týden později. Jela jsem za svou nejlepší kámoškou domů, že se zlijeme. Ano, takto se to v dnešní době plánuje. Po cestě jsem koupila vodku, Božkov limetkovou, a Coca-colu, kdybychom náhodou pily rum s colou. Říká se tomuto Kuba Libre nebo ne? Nevím přesně co to je, su neznalec absolutní, tak sorry.
Jela jsem tam, šly jsme se projít, na zrmzku, na pizzu, do obchodu a tak. Nooo a pak večer jsme si teda daly vodku s džusem. Kamoška (Hani miluju tě ♥) mi nalila celou sklinku vodky. Říkám, co děláš, vždyť jsem to chtěla pit s džusem. Ona že na džus mám tady tu druhou sklinku. Tak jsem tu vodku do sebe hodila, že vypiju půlku a doliju to džusem, tykokos, ona mi to zas dolila vodkou. Jakože směju se dost, když to tady píšu a vzpomínám na to.
Protože jsem to do sebe zas hodila a tak jsem v sobě pak měla si dvě a půl sklinky vodky a bylo mi divně a hlava mi nedržela na krku, bála jsem se, že když nebudu opřená o opěradlo židle, že se prostě ta hlava skutálí dolů na zem.
WTF.
Vzpomněla jsem si na něco, co mi říkal taťka. Povídal nám jednu historku z vojny, kde se s chlapcama opili pod obraz, měl asi 12 piv nebo kolik, a pak, pak mu bylo tak zle, že si lehl a postel a jednu ruku a jednu nohu měl na zemi, jakože "uzemnit se", aby se s váma netočil celej svět. Prostě ležel napůl na zemi a napůl na posteli, aby mu nebylo špatně.
Tak jsem se zvedla a lehla jsem si tam na zem, tam, venku, na chodník na zahradě.
V tu chvíli mě to přišlo logický, fakt že jo, věřte si čemu chcete.
No.
Pak, jediný, co jsem chtěla, bylo spát.
Ale šly jsme se projít, ikdyž jsem fakt chtěla spát, ale myslím si, že mi to docela pomohlo a že jsem se docela vzpamatovala, na čerstvým vzduchu. Díkybohu za to.
A to jsem tyvole měla jsem dvě a půl sklinky vodky, chápete?
Já ne.

Třetí zážitek, kupodivu taky furt s tou samou osobou. Hele je to trapas prostě, mám jen ji a nikoho jinýého na takovéhle věci, ona je moje všecko. Všecko se děje s ní.
Šly jsme do Brna na Špilas do parku, koupily si vodku a daly livestream na instagramu. Jeden týpek psal, že by se moc divil, kdybychom daly aspoň půl flašky.
Říkám: "Challenge accepted" a vypila jsem půl flašky.
Blbej nápad.
O tom čůrání v křoví nemluvím, Hani, dobře? To je naše top secret, pšt.

Pak jsem taky samozřejmě pila vodku doma sama. Říkám si, doma je to fajn, můžu si rovnou lehnout do postele, když mi bude zle, nebo klidně i na zem a nikdo se mě nebude smát nebo tak, nebude to ostuda. Ale popravdě, není to nic extra. Ani se mě nechtělo pít, jen jsem do sebe házela sklinky melounovýho Amundsena a zapíjela to čistou vodou, protože mi řeknite, který džus se jako hodí k melounu? Melounový? A ten mám sehnat kde... V tescu ho neměli.

Počtvrté, to myslím že bylo teď na koncertě Pekaře. To byl můj rekord, měla jsem čtyři panáky vodky a stále se udržela na nohou, fakt síla. Pak jsme s mou milou tancovaly na afterparty jak blázni. Byla to paráda. Pak jsme se nějak zázrakem dostaly domů. Každá k sobě domů. U mě to teda zázrak rozhodně byl. Ve tři jsem šla spát a v šest už na nohách, protože jsem šla hrát na kytaru, muselo to být.

Já ten alkohol moc dobře nechápu, nevím jak to máte vy.
Pro mě to není žádný pomocník v zábavě. Jo, na tom koncertě jsme se sice bavily fakt skvěle, ale většinou to vnímám tak, že když jsme spolu, tak se dokážeme skvěle bavit i bez pití, smějeme se a smějeme a vymýšlíme kraviny, jako tenkrát na přehradě, pamatuješ? To byl den. Připadala jsem si jak opilá, ikdyž jediný, co jsme pily, byl džus. Bez vodky.
Nevím, ani mi to nechutná, nevím proč to piju. Kamarádi mají zážitky, mívají chlastací víkendy, Já tohle vůbec neznám. A ani asi nechcu. Víno nepiju, nechutná mi to. Pivo taky ne. Rum? BOHUŽEL, pirát ze mě nebude.
Nevím, proč to dělám.
Lidi pijou alkohol, aby se bavili. Aby se zbavili zábran. Aby unikli z reality a zapomněli na problémy, aby na chvilku vypli. Nevím. Vypne jim mozek a nemyslí na věci, který jim běžně dělají starosti.
Tak jsem to zkusila.
Úžasný na tom bylo, že jsem pak přemýšlela jsem stokrát víc, než normálně. Můj mozek jede na plný obrátky, myslím na věci, na které myslet nechcu. Představuju si věci, které si přeju a nikdy se nestanou. Myslím na lidi, na které myslet nechcu, protože mě to bolí. Píšu lidem věci, kterých pak lituju, a ještě ke všemu si všecko pamatuju. Není to tak, že bych měla okno a nic si nepamatovala. Já si to všecko pamatuju. Pamatuju si dokonce i to, jak jsem psala tu zprávu a jak mi to v tu chvíli přišlo tak logické a normální a vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomovala, že je to špatně a nebo že je to kravina, ať přestanu, ať to neposílám, ať to nepíšu. Vůbec.
Minule jsem napsala kámošovi "Nemůžu si vzpomenout, jak se rozepínají kalhoty." Jakože, chápete to? Kdo tohle píše? I když si to člověk myslí, proč by to měl někomu psát? A to jsem vybrala to nejmenší zlo z toho všeho. Tohle je ještě aspoň dobré na zasmání.
Ha ha.
Funny AF.
Nevím, proč to dělám. Proč takhle přemýšlím, ikdyž mě to bolí a ničí.
Závidím lidem, co umí meditovat, relaxovat, soustředit se na chvilku na něco jiného než na svou hlavu a ty hlasy v ní.
Cože?
Vy nemáte hlasy v hlavě?
Aha... ehm............................................. já taky ne.....
..fuck.

Za měsíc du na jeden koncert.
Sama.
Zliju se a schválně, co se bude dít.
Can´t wait.

B.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.