KOLAPS

26. března 2018 v 22:06 | Briallen |  Jednorázovky
KOLAPS






Už nevím, co dělám špatně.
Před pár týdny jsem se tak nějak zhroutila psychicky a druhý den následovalo zhroucení fyzické, z čehož jsem měla skoro dva týdny neschopenku. Léky od doktorky, postel, čaj, spánek atd...
Pak jsem se vrátila do práce, trošku slabá, ale zdravá. Nic mi nebylo, rýma byla pryč, kašel jsem neměla ani při nemoci, hlava byla taky v pohodě a psychicky jsem se celkem vzpamatovala a obrnila, začala jsem mít lepší náladu, navíc už jsem mohla chodit pěšky z práce, což je pro mě neskutečná radost.
Uběhl jeden pracovní týden v práci a přišel víkend, sobota.
U kostela, v kostele a okolo kostela probíhal velký úklid před Velikonocema. Taťka leží už týden doma, nemocný na neschopence a začal mít řeči jako kdo půjde pomoc okolo toho kostela uklízet. Mamka že tam s mladší ségrou půjde, venku bylo hezky, tak jsem si řekla, že půjdu taky.
No.. to mi bylo osudným.
Fučel tam na mě ledový vítr, když jsem klepala podprdelníky nebo hrabala suché listí a větve okolo po trávníku, zima mi byla, ale pořád jsem byla relativně v pohodě. Jakmile jsem ale došla domů, bolelo mě celé tělo, rukama jsem nemohla pohnout, zimnicu jsem měla.
Pak jsme jeli s mamkou a bratrem do tesca něco nakoupit, chtěla jsem něco vzít pro svou nejlepší kamarádku, která taky leží doma na neschopence (náhoda? doprdele nemyslím si!), tak jsem jela s nimi, vlezla jsem do tesca, nakoupila ještě pro bratry a taťku něco k Velikonocům a šla jsem si sednout na lavičku, protože už jsem nemohla. Nemohla jsem nic, byla jsem vyřízená, slabá, neměla jsem sílu držet oči otevřené. Ne, neusla bych tam, ale jen jsem prostě musela zavřít oči a dýchat, abych nezkolabovala.
Když mě vzal bratr do auta, schoulila jsem se a doma jsem se prostě doplazila k sobě do pokoje, lehla si a umírala.

V neděli to nebylo o nic lepší.
Nejedla jsem, dala jsem si banán a odpoledne trochu polívky, protože jsem si myslela, že je mi zle z hladu, ale ne, nebylo to z hladu, bylo mi zle furt. Většinu dne jsem prospala. Večer jsem se zhrutila před mamkou, protože se to už nedalo vydržet, měla jsem pocit, že umírám.

Dnes - pondělí. Ráno jsem se probudila, začala jsem se chystat do práce, pak jsem musela letět na záchod no a pak? Pak jsem se už ani nemohla normálně narovnat a moje chůze připomínala nějaké postižení. Zalehla jsem do postele, okamžitě jsem usnula. Volala jsem pak kolegyni, že dneska nepřijdu, nevzala to moc dobře.
Stres.
Celý den jsem ležela, na jídlo jsem jedla suché rohlíky, ve dvě odpoledne už jsem měla takový hlad, že jsem si normálně naložila na talíř zapečené těstoviny. Říkám: "Buď se z toho zebliju, nebo poseru, ne? Horší to bejt nemůže." A taťka: "Přesně tak."
Srandičky.

No a teď? Je deset večer, zítra musím do práce, máme akci ve školce a já tam musím být.
Nevím co mám dělat.
Proč mi kolabuje celé tělo?
Můžete mi prosím říct, co se to se mnou za poslední měsíc děje?

Volala jsem se ségrou a ptala jsem se jí, jestli to nemůže být reakce na lepek, tedy na pšeničkou mouku, protože ona má bezlepkovou dietu už pár let, tak jsem se jí ptala, jak se to projevuje.
Tak jsme kecaly, myslí si, že to není ono.
Uvidíme, jak to půjde dál.

Nevím, co dělám špatně, že se mi rozpadá tělo.
Normálně mi přijde, jako že se rozkládám zaživa.

Pomoc.

Musím končit.
B.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.